Otec pocházel z jižní Sicílie a žil v Římě, kde vedl poněkud bohémský život portrétisty. Do švýcarského Dornachu, kde jsem se narodil, utekl během 2. světové války, když předtím odmítl portrétovat Mussoliniho. Naše jméno Assenza mému otci zřejmě i zachránilo život, protože byl ušetřen nástupu na frontu: Když u odvodové komise přečetli jeho jméno, hned dodali „další“, v překladu totiž toto jméno znamená „nepřítomen“. Moje matka pochází ze severního Německa a také kvůli válce odešla do neutrálního Švýcarska. Malovala ikony a do svých 74 let organizovala sbírky na podporu rodin politických vězňů v Gruzii. Mám dvě sestry, od kterých mám sedm neteří a jednoho synovce.

Po maturitě jsem se vydal na studia do zahraničí a do Švýcarska se už nikdy natrvalo nevrátil. Po střední škole jsem byl přijat na Art Centre College of Design na obor automobilový design. Už jsem byl připraven k odjezdu, když mě můj strýc přesvědčil o studiu v novém mezinárodním programu podnikatelství a evropských studií se stážemi po světě. Komisi u přijímacích zkoušek na ESB Reutlingen jsem předvedl své trojrozměrné návrhy vozů. V komisi byl přítomen shodou okolností jako externí reprezentant manager z Mercedesu a uspěl jsem.

Po podnikatelských školách v Německu a Anglii jsem studoval veřejnou správu na Harvard University, Kennedy School of Government. Druhou oblastí politických věd, která mne neméně zajímá, je environmentální politika. Ta mne přivedla po studiu k práci ve Fridtjof Nansenově Institutu v Norsku, kde jsem působil od roku 1994 jako vědecko-výzkumný pracovník osm let, v posledních 3 letech pak jako externí pracovník v České republice. Institut byl založen v původní vile polárníka a státníka Nansena v roce 1958, je financovaný především Norskou vědeckou radou. Zabývá se politologickými analýzami třetího světa a environmentální problematikou. Traduje se, že v domě straší. V roce 1997 jsem byl vyslán do Světové banky, kde jsem získal praktické zkušenosti z interního prostředí velké finanční organizace (International Finance Corporation, součástí World Bank Group).

Magisterský titul jsem obhájil na Harvardské univerzitě, doktorát jsem absolvoval na Oxfordské univerzitě. Docenturu jsem získal v roce 2005 na VŠE Praha v oboru Politologie pod vedením prof. Vladimíry Dvořákové. Od roku 1999 do roku 2005 jsem pracoval jako odborný asistent, od roku 2005 jako docent na Katedře politologie a evropských studií na Filozofické fakulty University Palackého v Olomouci. Pracoval jsem jako hostující profesor i na mezinárodních univerzitách, jako např. Friedrich-Schiller-Universität Jena či Instituto de Empresa Madrid. Mé zaměstnání v Olomouci jsem však nepřerušoval a od roku 2002 se na trvalo usídlil v České republice. Politika spolu s automobily jsou mými koníčky a měl jsem to štěstí, že se mohu prvnímu věnovat profesionálně.

V České republice jsem začal pracovat v roce 1999. Co původně vypadalo jako kratší pobyt, se nakonec ukázalo jako pobyt trvalý s dlouhodobou perspektivou. Podařilo se mi získat nabízené místo zahraničního lektora společenských věd nadace CEP sponzorované G. Sorosem, které bylo zároveň poslední pro střední Evropu před přesunem celého vzdělávacího programu do zemí bývalé SSSR a jiné částí světa. Katedra politologie a evropských studií se ukázala být pro mne pravým místem, neboť mě práce se studenty velmi bavily. Také jsem si zamiloval malebné historické město Olomouc. V březnu 2003 se mi narodila dcera Silvia, která propojuje geny ze severní a jižní Evropy z mé strany, z matčiny pak geny střední a východní Evropy. Česká republika mi natolik učarovala, že jsem se přes pracovní nabídky v zahraničí rozhodl zůstat.

Mnoho let jsem poskytoval služby v oblasti poradenství a výzkumu přes firmu Institutions for the Future, kterou jsem založil v roce 1999 jako inkubátor společensky přínosných projektů. Od roku 2008 jsem deset let působil jako garant oboru Politologie na Katolické univerzitě v Ružomberoku.

Po realizaci velkého projektu School for Transformative Leadership, jímž v letech 2011-2013 prošlo více než 4000 studentů, jsem se vrhnul spolu s mezinárodním týmem na rozvoj a realizaci nových studijních programů orientovaných na ekologickou udržitelnost, rozvoj lidského potenciálu a regenerace společnosti.

Ve volném čase vedu iniciativu s názvem nextRenaissance, jejímž cílem je přispívat ke vzniku nového vzdělávacího systému odpovídajícímu nárokům 21. století.

V roce 2015 jsme se s mojí partnerkou přesunuli z Olomouce do Prahy, kde se nám na podzim roku 2016 narodila dcera Magdalena. Stal jsem se čestným členem Pražského Business Clubu a členem Harvard Alumni Clubu. Pravidelně se účastním konferencí a jsem sám organizátorem setkání na témata udržitelnosti a vzdělávání. Zabývám se též dlouhodobě tématem závislosti na ICT. Zajímá mě budoucí vývoj technologií a jejich dopad na člověk a na společnost.